Diabetes 1. typu a pleť v perimenopauze: proč je to o level složitější

Jednoho rána jsem se podívala do zrcadla a řekla si: to není únava. To je něco jiného.

Spala jsem osm hodin. Měla jsem dobré glykémie (přes noc funguje hybridní smyčka dokonale). Nevypila jsem předchozí večer ani skleničku (fakt, jen hrnek čaje). A přesto jsem měla pleť, která vypadala jako po třech dnech flámu, a to ještě k tomu bez sprchy.

Byla matná. Suchá. Nějak… stará. A další nové vrásky. Ne! To nechci (ale ty se prostě objevovat budou).

Tohle byl moment, kdy jsem pochopila, že žádný krém ani make-up tohle nevyřeší. Tady se mění něco uvnitř - a je to dost zásadní.

Co se vlastně děje - bez zbytečné vědy

Estrogen je hormon, který toho dělá víc, než jsme si myslely.

Neřídí jen cyklus. Řídí taky to, kolik kolagenu tvoje kůže produkuje. Jak moc vody si zadržuje. Jak rychle se obnovují buňky. Jak reaguje na vnější podněty, jako je UV záření, vítr, mráz a tak.

Jak estrogenu ubývá - a v perimenopauze ubývá, kolísá, prostě si dělá, co se mu zlíbí - pleť to pozná jako první.

Dřív než ty. Dřív než glukometr, diář nebo kamarádka, která se na tebe podívá a zeptá se: „co se ti stalo, vypadáš nějak unaveně."

Konkrétně to znamená sušší pleť, ztrátu jasu, pigmentové skvrny a nečekanou citlivost. Podrobněji jsem o obecných změnách pleti v perimenopauze psala tady: Perimenopauza a pleť : co se vlastně děje a proč. A co s tím dělat zvenku - hydratace, SPF, vitamín C, ceramidy - jsem popsala v článku Rozzářená pleť i po pětačtyřicítce. V tomhle článku se chci zaměřit na to, co k tomu přidává cukrovka 1. typu.

A pak je tu diabetes. Ten přidává další vrstvu.

Tady budu mluvit z první ruky, protože tohle jsem si nemohla přečíst nikde jinde. Studuju to roky - jako kosmetička i jako diabetička - a snažím se to teď říct co nejsrozumitelněji. Bez odborných výrazů, které si stejně budeš muset dohledávat.

1. Cukr „opéká" kolagen (a je to podobné, jako když se zkaramelizuje cibule)

Když má člověk v krvi dlouhodobě víc cukru, než by měl, cukr se v těle chová jako lepidlo - chytá se na bílkoviny a přilepí se k nim. U kolagenu to znamená, že se z pružné síťky stane síťka tuhá, křehká a zažloutlá. Odborně se tomu říká glykace, a produkty, které při tom vznikají, mají krásnou zkratku AGEs - advanced glycation end products. V praxi si to představ jako zkaramelizovaný cukr na cibuli: jakmile se to jednou stane, zpátky to nedáš.

Tady navazuju na to, že po čtyřicítce už kolagen nemá zrovna největší výrobní směnu. U diabetičky se k tomu přidá ještě to, že se to, co v pleti zůstává, může opékat cukrem. Jediná cesta, jak se bránit, je nedovolit cukru, aby se v krvi dlouho zdržoval. Nemusíš mít dokonalé glykémie nepřetržitě. Ale čím méně výkyvů a čím méně hyperglykémií, tím pro pleť lépe.

Stejně tak trpí elastin - bílkovina, díky které se kůže po zatažení vrací zpátky. Když zeslábne, pleť začne být povadlá, visací (to je hrůza, co).

2. Cukr zapaluje tichý oheň (a estrogen ho už nemá čím hasit)

Vysoká glykémie spouští v těle zánět. Ne ten akutní, jaký máš u zaníceného zubu - ale takový tichý, pomalý, celotělový. Nevidíš ho, ale tělo si ho nese pořád. A ten se dřív nebo později projeví i na pleti: zarudnutím, citlivostí, akné, které se najednou vrací ve čtyřiceti, kuperózou, mapovitým začervenáním.

Zrádné je, že estrogen měl sám o sobě protizánětlivý efekt. Dokud ho bylo dost, tlumil zánět automaticky. V perimenopauze ho ubývá - a ochrana odpadá zrovna ve chvíli, kdy má tělo diabetičky zánětu nejvíc. Špatné načasování.

3. Cévní zásobování - pleť má hlad

Cukrovka léta poškozuje ty nejmenší cévy v těle. A těch nejvíc je právě v kůži. Když jsou drobné cévky pod pletí líné a zanesené, znamená to, že se do vrchních vrstev kůže dostává méně kyslíku a méně živin. Pleť pak působí unaveně, protože doslova unavená je - je hladová.

Přidej k tomu, že v perimenopauze klesá i prokrvení kůže vlivem nižšího estrogenu - a máš to samé zdvojené. Výsledek je ta našedlá, mdlá barva pleti, kterou znáš z ranního zrcadla: světlo v koupelně je stejné jako včera, ale ty v něm najednou vypadáš, jako by tě někdo stáhl o dva odstíny.

4. Kožní bariéra protéká

Vrchní vrstva pleti funguje jako střecha domu - má za úkol držet vodu uvnitř a nepustit dovnitř to, co tam nepatří. U diabetiček tahle střecha netěsní tak, jak by měla. Ztráta vody skrz kůži je vyšší, kůže je sušší a citlivější, snadněji se podráždí, hůř snáší i produkty, které jsi dřív bez problému používala.

O ceramidech píšu víc v obecném článku o pleti v perimenopauze. Tady je důležité hlavně to, že diabetická pleť tuhle ztrátu vody často pocítí rychleji a protivněji.

5. Hojení jede na půl plynu

Já to znám ze zkušenosti - když mám rozházenou glykémii, každý pupínek nebo odřeninka zůstává na pleti déle. Tělo diabetičky tvoří míň růstových faktorů (ty řídí, jak rychle se rána vyčistí, zacelí a zahojí), a každá „stavební" fáze - vyčištění, tvorba nové tkáně, stažení - jede pomaleji. Proto tolik potointerakčních skvrn (těch tmavších stop po pupínku), které pak řeším měsíce.

A teď si představ, že tohle všechno přijde zároveň s perimenopauzou, která sama o sobě pleti nepřeje. Je to jako mít dva šéfy, kteří oba chtějí něco jiného - a ty se snažíš zavděčit oběma.

Proč to říkám

Protože když víš, co se děje a proč, přestaneš kupovat drahé krémy s nadějí, že „tohle konečně bude to pravé." Přestaneš se obviňovat, že jseš líná nebo že se o sebe dostatečně nestaráš.

A začneš přistupovat ke své pleti jinak - s porozuměním a s konkrétními kroky, které dávají smysl pro toto období.

U nás diabetiček k tomu patří ještě jedna vrstva navíc: péče zevnitř a stabilní glykémie jako součást té péče. Bez toho ti sebedražší sérum moc nepomůže.

Co dělám navíc, jako diabetička

Rutinu zvenku (kyselina hyaluronová, SPF, ceramidy, sérum s vitamínem C) používám úplně stejnou jako každá žena po pětačtyřicítce - popsala jsem ji tady: Rozzářená pleť i po pětačtyřicítce. Ale těchhle pár věcí dělám navíc, protože mají pro pleť diabetičky větší váhu:

Stabilní glykémii beru jako součást péče o pleť. Vím, že to zní jako fráze. Ale je to pravda. Čím stabilnější glykémie, tím méně zánětu, tím pomalejší poškozování kolagenu, tím lepší hojení. Nejde o dokonalé hodnoty - jde o to snížit výkyvy tam, kde to jde. Sleduju čas v cílovém rozmezí (TIR), ne jen HbA1c. Když se držím nad 75 %, do měsíce se pleť vizuálně zklidní. Není to placebo - je to prostě tělo, kterému dáváš míň důvodů zapalovat oheň.

Bílkoviny u každého jídla. Pomáhají zbrzdit špičku glykémie po jídle a zároveň dodávají tělu stavební materiál, ze kterého si vyrábí nový kolagen. Dvakrát dobře. Nemyslím tím dietní jídelníček - jen aby na každém talíři bylo něco, co má bílkoviny (vejce, tvaroh, ryba, kuře, luštěniny, tofu). Ne jen kaše se skořicí.

Vitamín C v séru, ne jen v tabletě. Vitamín C je surovina, bez které tělo prostě neumí uplést nový kolagen. U diabetiček ho bývá v pleti chronicky míň, protože se pere s glukózou o stejnou dopravní cestu do buňky. Když ho dávám přímo na kůži jako sérum, obcházím celý ten souboj a dostane se tam, kde ho potřebuju. Ráno, pod SPF.

SPF beru vážně - víc než ostatní ženy. UV záření pleť glykuje taky (existuje pro to i vlastní jméno - glykace vyvolaná sluncem). Když už tělo cukr z krve nese samo, poslední, co potřebuju, je přidávat další „opékání" shora.

Nic „na uklidnění" před spaním, co obsahuje cukr. Šálek mléka s medem před spaním zní útulně. Osmihodinová glykémie 9,5 poté už méně. Regenerace pleti běží v noci - to je ta doba, kdy se opravuje kolagen, obnovuje bariéra, hojí se drobné škody z dne. Při vysoké glykémii to prostě neproběhne v plné síle. Radši heřmánek.

S retinolem opatrně (a klidně vůbec). Přiznám se - retinol zrovna moc ráda nemám. V obecné rutině píšu, jak k němu přistupovat opatrně. U diabetické pleti bych byla ještě pomalejší, protože podráždění a skvrny po něm umí zůstat déle. A pokud ti nevyhovuje, nevadí.

A pokud tě zajímá, jak perimenopauza ovlivňuje glykémie a co s tím - o tom si povíme příště.