Vítám tě tu. V prostoru, kde se opět začneme věnovat i samy sobě.

Je mi 47, cukrovku 1. typu mám od svých deseti let, čtyři dcery, žádného manžela, jedno chronicky suché oko - a jsem kosmetička.

To suché oko je důležitá součást tohoto příběhu - za chvilku pochopíš proč.

Asi to znáš:

Celý svůj dospělý život jsem se starala. O děti, o domácnost, o to, aby byla plná lednice, aby nikdy nechyběl toaletní papír ani papírové kapesníky, aby měl každý vše, co potřebuje a co má rád. Vstávala jsem dřív, chodila spát jako poslední, a ve chvílích, kdy jsem konečně měla chvilku pro sebe, jsem ji logicky využila ke čtení článků jako „10 tipů, jak být trpělivější matkou" nebo „Jak přestat křičet na děti, i když si to absolutně zaslouží."

A pak jednoho rána, bylo úterý - vstanu, otevřu (jen) jedno oko, protože to druhé je suché a při otevření řeže jak nůž, a pomyslím si: hele, a co já?

Zapomínám si dát kapky na noční stolek, protože na nočním stolku je místo akorát na knihy, které čtu už několik měsíců a v každé jsem do třetí strany. A to suché oko, ta rozptýlená pozornost, ta neschopnost dočíst cokoli - to najednou nejsou jen moje malé osobní selhání. To je tělo, které mi říká: hele, něco se mění. Není to Alzheimer. Není to lenost. Je to perimenopauza. A to je přesně ten důvod, který mě přivedl k psaní tohoto blogu.

Proč tento blog píšu

Protože jsem tu chybějící „příručku" potřebovala sama. Píšu „příručku"… ale spíš myslím nadhled a lehkost nad tímto tématem.

Existuje spousta blogů o mateřství. Spousta blogů o zdravé stravě a hubnutí. Spousta blogů o péči o pleť. A spousta blogů o menopauze - psaných tónem, jako by šlo o závažnou nemoc, nikoliv o normální fázi života.

Jenže já jsem hledala něco jiného. Něco, co mi řekne: jo, taky mi to ráno trvá pět minut, než obě oči vidí zhruba stejně. Taky jsem si včera v noci nemohla vzpomenout, jak se jmenuje ten herec z toho filmu, a pak jsem hodinu hledala na telefonu, místo abych spala. A taky jsem zjistila, že moje pleť potřebuje jiný přístup než ve třiceti.

A přitom taky chci být krásná. Mít zářivou pleť. Mít tu záři, která mi zmizela někde mezi třetí dcerou a čtyřicátými narozeninami.

Tak jsem začala psát.

Píšu o perimenopauze a menopauze - co se děje s tělem, s hlavou, s pletí. Píšu o tom, jak pleť v tomto věku vypadá a jak ji (zpátky) rozsvítit. Píšu o stravě, doplňcích stravy a rutinách, které mi skutečně fungují. A protože mám cukrovku 1. typu, píšu taky o tom, jak se tohle všechno chová, když k tomu přidáš ještě inzulínovou pumpu a senzor.